"..deník, anebo snad hodina hudební výchovy?"

12. října 2011 v 20:10 | Kristýna |  Deník
Ahoj, opět vás zdravím u čtení dalšího z článků zařazených do mého deníku. Ačkoli se to zdá nemožné, nikdo se neozval na design. Asi se nikomu nelíbí. Buď je to Tracem, který není zrovna ani můj oblíbenec, anebo je to celkově designem, který se mi moc nepovedl.

Právě si stahuju Farinelliho. Možná ten film znáte, je to o barokním sopranistovi.. to už asi napovídá k jedné skutečnosti - a to té, že Farinelli byl "kastrát". No, o tomhle filmu mi řekl učitel kytary, který jednou suploval učitelku, která učí mě.. tehdy jsme se bavili o hudbě celkově. Samozřejmě přišel na to, že mám skvělý vkus.. jak jinak. Tehdy jsem totiž hrála Lascia Ch'io Pianga, což je árie z Handelovy opery Rinaldo. Takže mi pustil část z tohoto filmu, kde Farinelli tuhle árii zpíval. Jsem docela zvědavá, jaký ten film bude. Asi nic pro slabé povahy. Už podle popisu půjde o silný příběh.... ale já to zvládnu.

No. Dneska jsme se ve škole dívali na film, který považuju za jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděla, Amadeus. Viděla jsem ho podruhé, sice jsme se nedodívali, ale to je v podstatě jedno. Čtu teď totiž knížku o Mozartovi, takže za chvíli budu mít klasicismus v hlavě celý. Ale stejně mě pořád více fascinuje baroko. Nevím proč, ale je to tak. Bach, Vivaldi, Handel či Pachelbel, tyhle všechny já upřednostňuju před Mozartem, Beethovenem a dalšími klasicistními skladateli.

Ach bože, mám zlé tušení. Že bych ztratila svůj "cit" pro český jazyk a zároveň pro angličtinu i němčinu? Je to divné, dřív jsem prostě psala bez chyb, nerozmýšlela jsem se nad nějakým i/y, ani nad velkými/malými písmeny. Co se to děje? Ne, že bych vyloženě psala s chybama, ale někdy se prostě rozmýšlím, jaké i/y tam vlastně má být. Nestává se to tak často, ale zkrátka se to stává. Občas. Já se zabiju. Proč? Proč? Proč? Proč, bože, proč?
Zní to jako naprosto zoufalý pokus o sarkasmus, ale bohužel, tohle je realita.

Tímhle dnešní článek asi uzavřu, jsem ve špatném psychickém rozpoložení. V takovém, že kdybych pokračovala, tak můžu umřít. No, taky si občas říkám, jestli je tohle deník, anebo hodina hudební výchovy.. holt si musíte vybrat vy.

Sbohem přátelé, sayonára

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama